Zvyk spojený se 4. prosincem, svátkem sv. Barbory, se částečně dochoval dodnes. Dodnes slečny v tento den trhají větvičky třešní nebo višní – Barborky, a doma je dají do vázy. Málokterá ale věří v to, že se do roka vdá, pokud větvičky do Vánoc vykvetou…
Dříve dokonce slečny pojmenovávaly jednotlivé větvičky mužskými jmény, aby zjistily, jak se jejich budoucí manžel bude jmenovat. Větvičkám každý den měnily vodu. Nejčarovnější moc měla prý voda vlévaná přímo z dívčích úst. I vdané ženy trhaly větvičky třešní nebo višní. Těm zase měly vykvetením do Vánoc předpovědět, jestli bude nastávající rok šťastný.
Lidé věřili, že advent je magický čas, kdy se duše zemřelých mohou vrátit na zem. Zpestřovali si tedy čas blížících se vánočních svátků, aby tomuto období dodali ještě více tajemna.
Pohanské zvyky a tradice byly v lidech vždy silně zakořeněny a prolínaly se s těmi křesťanskými. Např. v 19. století chodily po mnoha vesnicích ženy převlečené do bílých šatů nebo prostěradel. Říkalo se jim Barborky a byly představitelky ženských duchů. Na hlavě měly závoj, jinde nosily rozpuštěné vlasy s věnečkem na hlavě. Někde se snažily vypadat strašidelně, a tak si přes obličej načesaly vlasy nebo poprášily obličej od mouky. V ruce nosily košík s ovocem a cukrovím pro hodné děti, pro zlobivé vařečku, metlu nebo proutek. Barborky obcházely domy podobně jako Mikuláš, který je tradicí i v dnešní době, a děti strašily huhláním „mulisi, mulisi…“, což byla zkomolenina „modli se, modli se…“ Jestli byly děti hodné určovalo také to, jestli se modlí. Barborky chodily 3. prosince, v předvečer svého svátku.
A kdo byla sv. Barbora?
Legenda uvádí, že Barbora žila kolem 3. století v Nikomedii (v dnešním Turecku). Byla dcera bohatého šlechtice, který ji zavřel do věže, protože chtěla poznávat křesťanství a otec s tím nesouhlasil. Ve věži ji scházela pouze svoboda, jinak nestrádala. Nechala si vybudovat třetí okno, aby jí připomínalo nejsvětější trojici a i přes věznění ve věži se stala křesťankou. Otec ji za to nechal krutě mučit a nakonec jí sám sťal hlavu. V tom okamžiku ho prý zabil blesk.
Na obrazech je sv. Barbora vyobrazována s věží se třemi okny, pavím perem (symbol nesmrtelnosti), mečem nebo s dělem, protože se stala patronou všech, kteří pracují se střelným prachem a střelnými zbraněmi. Je patronkou horníků, zedníků, pokrývačů, stavebních dělníků, architektů, kovářů, zvoníků, kameníků, tesařů, hrobníků, hasičů, umírajících,….
Zasvěceno ji je řada kostelů a chrámů.
TIP: Zajeďte se podívat do překrásné starobylé Kutné Hory, ve které se dříve těžilo stříbro. Můžete tam vidět mnoho památek, např. Chrám sv. Barbory. 🙂
Sledujte mě na sociálních sítích a neutečou vám žádné další zajímavosti.
