Lidé si dlouho nedokázali vysvětlit přírodní jevy a s nimi spojené živelné pohromy. Vytvořili kolem nich mýty a pověry. Hromnice je svátek spjatý se strachem z ohně, který může způsobit bouřka.
Od 10. století byly v kostele svěceny svíčky – hromničky, které si lidé nosili domů na ochranu. Církev doporučovala zapalovat hromničky při bouřce a jako ochrana proti ďáblovi. Někde se na Hromnice nesmělo šít, aby jehla nepřitáhla blesk a vyjadřovat se vulgárně.
Lidé věřili, že hromničky uchrání také před zlou nemocí. Dávaly se také i k posteli umírajícímu, aby ho světlo svíčky doprovázelo na věčnost. Od počátku 20. století lidé přestávali věřit na ochrannou moc svíček hromniček a proti bleskům se začali chránit hromosvody nebo pojištěním.
Proč jsou Hromnice 2. února?
Vysvětlení není jednoznačné. Už keltové slavili začátkem února předkřesťanské hromnice – oslavovali návrat světla a prodlužování dne. Mnohem později si křesťané v tento den připomínali událost ze života Svaté rodiny, kdy Marie s Josefem přinesli malého Ježíše do chrámu v Jeruzalémě, aby ho symbolicky vykoupili z povinnosti stát se knězem. Marie zároveň ukončila čtyřicetidenní období očisty po porodu, jak bylo tehdy zvykem. V některých rodinách uklízejí tento den vánoční výzdobu.
K Hromnicím se váží i pranostiky:
„Na hromnice, půl krajíce, půl píce“. Hospodářství muselo být v minulosti zabezpečeno na zimu dostatečnou zásobou jídla pro lidi a pro zvířata, a to až do další sklizně. Proto pokud měl hospodář 2. února alespoň polovinu zásob, nemusel se bát, že by zvířata nebo lidi hladověli. 🙂
„Na hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout“. To ale ve skutečnosti nemusí, protože na hromnice ještě bývá v teplých krajích. V Čechách ale zaměnitelně zpívá chocholouš obecný. Že tedy vrzne chocholouš je více pravděpodobné, než skřivan. 🙂
